Co je to láska

Nutí mě to poslední dny přemýšlet nad přikázáním „Miluj bližního svého jako sebe sama“. Takový až nerealizovatelný požadavek, dalo by se říct. Proto o něm budu uvažovat jen v rámci nejbližších vztahů. Tam už si spíš dovedeme představit, že by to jít mělo, nebo ne? Já jo.

Z křesťanského hlediska láska není cit, ale rozhodnutí. Zase obvykle pro nekřesťany těžko pochopitelná teze. Tohle už jsem ale pobrala a souhlasím. Jasně že na začátku je cit. Zamilovanost – pokud tedy mluvíme o partnerském vztahu. Jenže ta po nějaké době začne vyprchávat, až zcela zmizí. Pokud nerozumíme, co je láska, pak začneme hledět na to, nakolik partner uspokojuje naše potřeby. A začneme se soustředit na to negativní, zatímco to, co je dobře, bereme jako samozřejmost. Na partnerovi začneme vidět samé chyby. Chceme dostávat a nevšímáme si, kolik sami dáváme. Nebo naopak máme pocit, že my dáváme až moc a druhý nic – protože co dává on, jako by se mělo samo sebou. Přestáváme pečovat nejen o partnera, ale i o celý vztah – co nedostáváme doma, začneme hledat jinde. Místo abychom problémy řešili, vzdalujeme se. Je to nejlepší cesta k rozpadu vztahu.

Proto je láska rozhodnutí. Pod vlivem citů jsme se sice rozhodli pro vztah, a pokud to nemáme od začátku nastavené tak, že s partnerem budeme jen dokud nám bude vyhovovat, dokonce vstupujeme do manželství, někdy i dáváme slib před Bohem. Věříme, že „to bude dobré“ a možná si málo uvědomujeme, že to bude stát úsilí. Protože láska je rozhodnutí.

Rozhodnutí milovat druhého jako sebe sama. Ale co když máme sami k sobě špatný vztah? Vztah k sobě jsme získali zvnitřněním vztahu k nám našich nejbližších, kteří nás jako děti vychovávali. Odtud plyne mnoho poškození, mnoho pokřivených vztahů k sobě samým. Když člověk miluje špatně sebe, nemůže milovat dobře bližního. Je proto třeba usilovně narovnávat vztah k sobě samému. Hledat uzdravení své duše. To by bylo na samostatnou kapitolu.

Tedy ještě jinak: Co znamená milovat druhého jako sebe sama? Podle mne především myslet na jeho potřeby stejně jako na svoje. Snažit se v tomto směru o maximální rovnováhu. Nerovnováha může vzniknout oběma směry: Když budu mít svoje potřeby na prvním místě, budu je uspokojovat a kašlat na to, jak jsou uspokojeny potřeby partnera, nemiluju ho jako sebe sama. O tom je například současný trend, kdy si každý z partnerů žije za své peníze, i když třeba jejich příjmy jsou velmi rozdílné. Kdo není ochoten se dělit, srovnat svou životní úroveň se životní úrovní partnera, asi moc nemiluje. Ale nemusí to být jen o materiálních potřebách. Třeba potřebu vídat se s druhými lidmi může mít každý s partnerů jinou. Nemůžeme chtít, aby to měl druhý stejně jako já. Láska je o tom mít v rovnováze naplňování potřeb svých a potřeb partnerových bez ohledu na to, jak se liší. Nerovnováha opačným směrem může vypadat v extrémní podobě například tak, že setrvávám v násilném vztahu. Partner mě napadá, je vulgární, obviňuje mne a uráží, třeba mi i nějakou natáhne. A já obviňuju sebe, co jsem zas udělala špatně, nenaplnila jsem nějakou jeho potřebu, můžu za to sama. To souvisí s tím pokřiveným vztahem k sobě, jak jsem psala výše. To pak ale nemiluju druhého jako sebe sama, ale upřednostňuju ho před sebou.

Jako specifickou vnímám mateřskou lásku. Má-li matka v pořádku mateřský pud, pak miluje bezpodmínečně. Což na druhou stranu neznamená, že by si měla nechat od dítěte všechno líbit. Tohle téma by také bylo na samostatnou kapitolu, ale v souvislosti s přikázáním lásky chci zde jen zmínit motivy k rodičovství. Měla jsem v péči klientku, která nemohla otěhotnět a absolvovala již mnoho pokusů o umělé oplodnění. Bylo jí už přes čtyřicet a teprve před pár lety dospěla k potřebě mít dítě. Chtěla ho však z naprosto sobeckých důvodů: Mít někoho, kdo jí bude vděčný a mít někoho, aby nezůstala ve stáří sama. To není motiv lásky. Podaří-li se takové ženě dítě počít a porodit, bude zde další mrzák s poškozeným vztahem k sobě, který nebude schopen milovat sebe ani bližního.

Tady skončím. S výzvou k sobě i čtenářům: Život podle mne je hodně o hledání rovnováhy. „Miluj bližního svého jako sebe sama“ k tomu jasně vyzývá.