Psychoterapie - jak pracuji

Můj způsob práce je tzv. eklektický, což znamená, že kombinuji metody využívané v různých psychoterapeutických školách dle klientova tématu a předpokládaných zdrojů obtíží. Vycházím především z psychodynamické terapeutické školy, která věnuje velkou pozornost dětství, v němž dochází k základnímu formování osobnosti. Pomáhám klientovi porozumět souvislostem, vlastním motivům a mechanismům nesprávných generalizací, které často vycházejí  ze starých nezpracovaných, nesrozumitelných či bolestných prožitků.

Během dětství si na základě toho, jak se k nám vztahovali rodiče, vytváříme vztah k sobě. Pokud naše vstupní podmínky nebyly laskavé a podpůrné, naučíme se i sami k sobě být nelaskaví, kritičtí, málo si věříme a necítíme svou vlastní hodnotu. Často v terapii používám příměr vnitřního dítěte, které je třeba se naučit milovat, podporovat a ošetřovat. Objevování a posilování vlídného vnitřního rodiče je důležitou součástí terapie. 

Psychoterapie probíhá ve třech stupních: sebepoznání, sebepřijetí a seberozvoj. Tyto nejsou nijak striktně odděleny, během sezení se mohou objevovat souběžně, jen důraz je v jednotlivých fázích terapie kladen postupně na jeden z nich.

Kromě psychodynamického přístupu mne také silně ovlivnila traumaterapie. Tento přístup pokládá všechny současné potíže za důsledek minulých nezpracovaných truamat. Tak i naše vnitřní dítě může být obětí systematické traumatizace v dětství vlivem nejčastěji psychického, ale někdy i fyzického nebo sexuálného zneužívání. Důsledkem jsou negativní přesvědčení o sobě samém, která v průběhu života stále znovu ožívají, jak je traumatická vzpomínka aktivována dalšími událostmi, které ji připomínají. S traumatickými vzpomínkami pracuji metodou EMDR - bilaterálních očních pohybů, ve které se v současné době intenzivně vzdělávám.

Věnuji se také terapii, podpoře a provázení lidí, kterým vstoupila do života vážná nemoc, ať už vlastní nebo blízkého člověka. Přijmout takový zásah do představ o svém životě není jednoduché, vyžaduje postupnou změnu priorit, hodnot a postojů. Důležité je naučit se žít přítomností a snažit se pro sebe a své blízké hledat nejlepší způsob každého "teď". 

Věřím rovněž v léčivou sílu psychoterapeutického vztahu, v němž může člověk učinit řadu korektivních zkušeností v oblasti přijetí, úcty, důvěry apod. Poznání vlastních vzorců chování a porozumění vlastním motivům spolu s korektivní zkušeností umožňuje změnu postojů, nalézání adaptivnějších způsobů zvládání situací, a tím celkové přetváření osobnosti.

Předpokladem na straně klienta je upřímnost k sobě samému, schopnost otevřeně o sobě mluvit, odvaha dotýkat se i bolestných témat, trpělivost a zodpovědnost jak k sobě samému, tak spoluzodpovědnost za psychoterapeutický proces a psychoterapeutický vztah. Psychoterapie nenabízí jednoduchá a rychlá řešení. Avšak cíl této náročné cesty stojí za výdrž, jelikož učiněné změny jsou trvalé.

Velmi si vážím každého člověka, který si je vědom svých slabých míst a má vůli pracovat na svém rozvoji, nalezení a uskutečňování svého nejlepšího Já a zlepšení svých vztahů. Každému klientovi se snažím poskytnout maximálně bezpečné podmínky a přístup, v němž je pro mne především člověkem na cestě.

 

 

 

"I to nejtěžší lze proměnit v dobro tím, že to člověk přijme."

(Etty Hillesum)